wz

Dnes je: | | Aktualizace:

.:: Historie ::.

Něco z historie|Spolky ve Vlásenici|Důležité mezníky|Hora Blaník
Vlásenická sekta|Kámen|Počty obyvatel za 140 let
Historie okolních obcí

.:: Něco málo z historie ::.

    Voda zatím podběhla násep železniční trati z tábora do Pelhřimova, kterou postavili ve vynikající kvalitě italští dělníci a první vlak po ní pustili dne 20. prosince 1888. trať v hluboce prosekané skále nás přivede k železničnímu strážnímu domku pod nímž v zalesněném údolíčku přichází další posila vody z málo známého a tichého rybníka Strážky. Už jsme vedli, že jedna část dnešní Hejlovky se dříve jmenovala Vlásenice, od ní dostala jméno osada do které jsme se právě dostali. Wlazsienicz se psala v roce 1376, její půdorys je dnes ulicovitý, což je na Pelhřimovsku poměrně vzácné.
     Nejslavnější postavou v dějinách této osady se stal sedlák jménem Mikuláš z Vlásenice, který byl podle Palackého "člověk neučený a prostý" a stal se zakladatelem roty vlásenické. Prožíval vzrušující vidění o vítězství spravedlnosti nad tehdejším středověkým řádem. Nastoupil cestu proroka, kazatele a napomínatele, jeho následovatelé pak pokračovali v českých krajích až do XVI. století. z Mikulášova učení si uveďme alespoň některé postřehy. Posel Boží mu ukázal husineckého mistra až nad třemi kůry andělů. Hus vyšel v nepopsatelné světlosti, následován velikým davem. "A byli jako v tělích oslavených, v oděních slunečních a skvoucích ..." toto vidění svědčí o tom, že měl úctu k Janu Husovi. Když pak byl při hádání na Choustníku tázán, co soudí o svatém otci, odpověděl, že jediným otcem lidí je otec nebeský, protože se modlíme "Otče náš, jenž jsi na nebesích" a neříkáme "jenž jsi v Římě".
     Mikuláš měl svědomí tak citlivé, že ještě po letech si s hrůzou mnohé vyčítal a že dokonce pokládal za neplatnou svoji pouť, kterou vykonal ke sv. Prokopu na Sázavě. Dopustil se tam totiž toho, že pro bláto na cestě se vyhnul do pole a "potlačil" na něm sedum klasů žita. V Mikulášově vidění se zjevovalo i peklo, předpeklí, očistec a on káral různé neřesti, skrze které se tam nehodní lidé dostávají. byli to například urození pánové, nehodní kněží a ti, "kterýž vedou šenky, v kostky hrají, v šachy a marné řeči vedou. Také lichváři, kupci, ježto mají váhy nespravedlivé, všichni šantročníci, kterýž oklamávají své bližní, nevěrní tkalci, kteří kradou, i nespravedlivý mlynáři. Nebo vesničané, kterýž meze převorávají anebo ti, kdož házejí kamení ze svého pole na pole sousedovo".
     Peklem byli podle Mikulášových vidění ohroženi nejen "lidé rozkošní, bohatí, mudráci, kteří v pátek víc jedí maso, vejce, sejr, máslo, ryby, perník nebo lekvaře a jiné lahodné věci, i pořadatelé kohoutích zápasů, hříšnice, které chodí v zlatých čepcích, všechny panny, které si splétají obojky rozličné vyšívané a ženy, ježto se líčí ve tváři". Dále měli být zavrženi "lidé taneční, kteří mají žádost objímání bližního svého" a ovšem i pišťáci a hodebníci, kteří jim k tanci hráli".
     Vlásenický vizionář Mikuláš ve svých zásadách nepolevil ani na konci svého života, i když tím dráždil mnohou vrchnost. Ale zastal se ho, jako svého poddaného, sám pelhřimovský pán Mikuláš Trčka z Lípy r. 1481. Smrt zastihla Mikuláše Vlásenického 16. dubna 1495, ale kde, není zapsáno.
     Rovněž válečné události se v minulosti vlásenickým poddaným nevyhýbali. V roce 1605, když se sbíralo vojsko do války proti Turkům v Uhrám, byli do obce přiděleny 4 vojáci, kteří zde snědli 2 krávy, vypili osm sudů piva a nadělali další škody. V roce 1620 napsal o sobě Matěj Přibyl z Vlásenice, že je člověk ...pohořalej, od lidu nepřátelského vobranej i jinak z přepuštění božího zbědovanej".
     Z pozdější doby nám některé zprávy o Vlásenici zachoval ve svých Pamětech pelhřimovský Filip Dremsa. Podle něj připadla v roce 1787 Vlásenice hřbitovem z Nové Cerekve do Starého Pelhřimova a "první dítě z Vlásenice na ten krchov pochované bylo, který téhož roku byl vystavený (a pak zase zkasírovaný)". V obci se podle Dremsova podání udály i takové dobové senzace, jako "Léta 1790 dne 30. Máje na den sv. Trojice o pouti na Křemešníku jedna mlynářka tři živý syny porodila, po křtu tam umřeli. Která mlynářka byla jest žena mlynáře vlásenického", nebo "Léta 1793 dne 14. Augusti okolo hodiny páté na večír přišel velký oblak a u ...Proseče, Vlásenice... v polích všechno potlouklo a kroupy pršely co slepičí vejce a na voknách mnoho škod udělalo..."
     Dříve byl větší spád Vlásenických do Nové Cerekve. Roku 1835 chodili děti do školy do Pelhřimova. Když se na podzim roku 1854 začalo vyučovat v Dubovicích, chodili vlásenické děti do školy tam. avšak roku 1883 žádala Vlásenice o zřízení vlastní jednotřídky. Jelikož této žádosti nebylo vyhověno, musely děti dále šlapat od Vlásenice panským lesem zvaným Paseka a přes Strakův kopec k Dubovicím. Nyní je vozí autobus opět do Pelhřimova. Ve Vlásenici bývala v provozu proslulá hospoda, do které se scházeli z daleka mladí i staří k muzikám o pouti, posvícení, na bály a jiné příležitosti. Také vlásenický hasičský sbor měl dobré jméno v širokém okolí. Z řemeslníků nutno uvést kováře, zedníky, někteří domorodci pletou dodnes košíky z vrbových proutků, jichž je dost právě kolem Hejlovky. Je zajímavé, že několik chalup usazených před mostem donedávna příslušelo do poměrně vzdálených Dubovic.
     V roce 1927 se v okolí Vlásenice vyskytlo tolik housenek, že okousaly všechno zelí a řípy, takže máloco se sklidilo. Muselo to být opravdu hrozné, když jich ohromné množství nalezlo na železniční koleje a dokonce zastavilo vlak.
     Začátkem roku 1929 nastaly mrazy až -35°C, což zde nebylo 150 let. Pomrzly stromy a zvěř i ryby, obecnímu chudému Pírovi zmrzly v jeho pastoušce pod postelí brambory. U Hrnčířů tenkrát topili v kamínkách dobytku ve stáji. Vznikla kalamita v dopravě, vlaky měly až 2 hodiny zpoždění. Ve vsi byla napočítána škoda asi 3000 Kč. V následujícím létě bylo sucho, takže na zastávku musel vlak přivážet vodu v sudech. Přesto byla pak dobrá úroda.
     V roce 1933 se nebývale rozmnožily myši, které zničily ozimy - pole se prý jen černala.
     Ještě se musíme zmínit o vlásenickém dvoře, u kterého býval také ovčín. podle zapsaných pamětí Filipa Ignatia Dremsy, městského hlásného v Pelhřimově, byl tento dvůr léta 1754 prodán: "Kdežto bejvala Dvořákova živnost a vzala se tomu jedna louka od živnosti Tyráčkovy z Vlásenice, též polí přidáno od Húďovy a Puldánovy a jedna louka od živnosti Hronovy. Po času ale ten dvůr prodaný 1754 panu Jakubovi Tomšímu, spoluradnímu, za sumu trhovou 4066 zlatých, z kterého dvoru také desádka dávati musí poněvadž živnost bejvala".
     U vlásenického dvora byl roku 1862 ještě mlýn. Zde pod vlásenickým dvorem se napojuje do Hejlovky Cerekvický potok s mohutnou větví potůčků s posbíranou vodou z obou stran Markvareckého polesí, od Drahoňova, Chmelné, Lidmaně, Moravče a Čížkova.
 
(Pěšinky - Po svahu Křemešníka, Po břehu Hejlovky, rok1995, aut. Jaroslav Koutník)

Nahoru


.:: Spolky ve Vlásenici ::.

     Mimo hasičů existovaly ve Vlásenici v období mezi dvěma světovými válkami další spolky, činnost čtyř lze doložit - Stanovy, otisk razítka, zápisy z valných hromad, složení výboru atd... lze nalést ve Státním okresním archivu v Pelhřimově:

Hospodářské sdružení českých křesťanských zemědělců
- místní odbočka Vlásenice založena v r. 1911.

Spolek divadelních ochotníků ve Vlásenici
- založen 17. 6. 1920 a poslední zápis z činnosti tam uložen je z r. 1935. První a dlouholetý předseda byl Zabloudil Edvard, a po něm Zabloudil Ferdinand z čp.38. Svá představení hrály v sále staré hospody čp.1

Místní domovina domkařů a malorolníků
- zápisy z činnosti jsou uloženy z let 19231936.

Sdružení katolické mládeže

Období po II. sv. válce

Jednotné zemědělské družstvo ve Vlásenici
- ani Vlásenici se nevyhnula násilná kolektivizace rolníků a tak bylo první zemědělské družstvo založeno r.1952 jenomže již v roce 1954 se rozpadlo. Podruhé bylo založeno v r.1958 jako menšinové a postupně do něho vstoupili všichni rolníci ve vsi. Od 1.ledna 1966 došlo ke sloučení s JZD Proseč-Obořiště a JZD Částkovice. K dalšímu velkému sloučení došlo od 1.ledna 1975  s JZD Nová Cerekev, které pak tvořily družstevníci a jejich obhospodařované pozemky z obcí Nová Cerekev, Moraveč, Leskovice, Stanovice, Chmelná, Myslov, Markvarec, Proseč-Obořiště, Částkovice a Vlásenice. Na základě přijatých zákonů po sametové revoluci došlo v r.1992 k jeho transformaci a později vzniklo nové VOD Nová Cerekev.

Mysliveckému sdružení Vlásenice-Myslotín
- Poprvé bylo založeno  v padesátých letech jako ostatní myslivecké spolky u nás, pravděpodobně r.1952. Počet členů z obou vesnic se pohyboval většinou kolem dvaceti mužů (15-20) a honitba čítala téměř 700 ha (Vlásenice 420 ha, Myslotín 280 ha). Ještě v sedmdesátých letech se konaly časté hony se spoustou střelené zvěře. Občas byly pořádány i myslivecké bály v místním hostinci, kde stěny vstupní chodby a výčepu zdobily trofeje ulovené zvěře. Činnost tohoto mysliveckého sdružení byla přerušena jen od 1. ledna 1982 do zhruba konce roku 1992 touto nařízenou organizační změnou:
- část honitby Vlásenice a členové MS z Vlásenice byly přičleněni k MS Nová Cerekev, které pak mělo zhruba 31 členů (Nová Cerekev - 5 členů, Vlásenice  - 8, Stanovice - 2, Proseč-Obořiště - 5, Částkovice - 6, Chmelná - 5 členů). Velikost honitby zhruba 2250 ha . Druhá část honitby Vlásenice a celá honitba Myslotín včetně členů MS z Myslotína přičleněni k MS Pelhřimov. Od r.1993 už opět obnoveno původní Myslivecké sdružení Vlásenice-Myslotín navíc přibyla honitba Ondřejov.

Československý červený kříž
 - místní odbočka Vlásenice založena v hostinci čp.1 v roce 1960.
Před tím její členové v naší obci připadali do místní skupiny v Nové Cerekvi. Členskou základnu - což bylo 21 až 25 členů tvořily převážně ženy.  Hlavní činností bylo ošetřování drobných poranění - v obci byla lékárnička, dále  organizace oslav svátku žen, kam byl vždy pozván na přednášku některý lékař z nemocnice v Pelhřimově a brigády v obci. V celém průběhu existence organizace, což je asi do r.1995 se včele vystřídaly pouze dvě předsedkyně (Pekárková z čp.1 a Kubů Iva z čp.4).

Tenisový klub Vlásenice
 - sportovní spolek založen r.1995, v obci postaven jeden tenisový kurt - povrch antuka. Pravidelně o letních prázdninách jsou zde pořádány turnaje neregistrovaných hráčů.

Nespolková seskupení
- svou činností obec Vlásenici také dobře prezentovaly v širokém okolí i malé shluky občanů spojovaných shodnými zálibami - koníčky, aby si předávali své zkušenosti. Patrně vzhledem k malému počtu členů (většinou 5 až 7) nezaložili v obci Vlásenice svoji vlastní organizaci, ale možná někteří byli i členy základních organizací např. v Pelhřimově či Nové Cerekvi.
Patří sem zejména:  včelaři, rybáři,  výrobci proutěných košíků

 Nahoru


.:: Důležité mezníky ::.

1376 - "census in Wlazsienicz pro capella S.Mariae in suburbio Pilgreus" (Libri erectivnum archidioc.Prag) - v překladu: majetek (poplatek) ve Vlásenici pro kapli P.Marie na předměstí Pelhřimova.
1598 - "... na vsi Wlaseniczy..." (Desky zemské) Jméno Vlásenice vzniklo zpodstatňující příponou -ice z přídavného jména vlasinná - t.j. voda. V druhé slabice nastala změna i=e ( Místní jména v Čechách).
V Čechách se řada potoků jmenuje Vlásenice. Z Vlásenice pocházel i známý český náboženský myslitel a zakladatel sekty tzv. Mikulášenců či plačtivých bratří Mikuláš z Vlásenice (* asi 1421, + 1495).
1590 - obec se dostala do držení Leskovců.

16231850 patřila k panství Proseč-Obořiště hrabě - církev rodu Sternbachů.

 Nahoru


.:: Hora Blaník ::.

     Původcem pověsti o Blaníku by mohl být Mikuláš Vlásenický z Vlásenice u Pelhřimova, zakladatel ultrakvistické církve Mikulášenců. Ten již ve druhé polovině 15. století prorokoval, že u vesnice Býkovice pod Blaníkem dojde k osudové bitvě Čechů s nepřáteli, která bude tak krutá a dlouhá, až se býkovický rybník naplní krví. A to bude ten den D, kdy z hory Blaník vystoupí rytíři "divou mocí tam ukrytí", aby nepřátele zahnali a potrestali. Ovšem jiná legenda se k Blaníku váže snad odedávna - v roce 1404 dokonce arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Hazburka nařídil, zřejmě na upozornění Mistra Jana Husa, okolním farářům, aby zakázali - možná dokonce pod trestem exkomunikace - putování lidu na Blaník. Rozšířila se totiž pověst, že na tomto vrchu byla pohřbena těla apoštolů Petra a Pavla a že kdo toto místo navštíví a současně dva nebo tři kameny na stavbu kostela přinese, dosáhne snáze věčné blaženosti. Ale nejsou to jen pověsti, které nitkou tajemství opřádají tento kopec. Kolik pravdy může být na různých tvrzeních mnoha lidí v průběhu staletí, kteří měli v blízkosti Blaníku vidění lidských postav i úkazů, mizících rychle jako pára nad hrncem? Například i slovutný šlechtic Oldřich z Rožmberka tvrdil, že viděl obrovského a hrozného muže zapálit na Blaníku velkou kupu slámy.

Louňovice s Blaníkem v pozadí

 Rozhledna na Blaníku

 Nahoru


.:: Vlásenická sekta ::.

     Obec Vlásenice se zapsala do náboženských dějin naší země. Ve 12. století vznikla ve Francii v okolí Lyonu náboženská sekta, jejíž učení se nějakým neznámým způsobem dostalo až do okolí této obce. Zde ho začal rozšiřovat sedlák jménem Mikuláš a toto hnutí pak do značné míry ovlivnilo jak vznik husitství na Táborsku, tak i později vznik Jednoty bratrské. A jak asi hluboko mezi lidmi zapustilo své kořeny, svědčí to, že církev v 17. století rozšířila pověst, že ve Vlásenici žil zbožný sedlák, který tak uctíval sv. Mikuláše, že se k němu modlil i při práci na poli. Právě to pak připomíná kaplička svatého Mikuláše, která leží od obce asi 1 Km směrem na Pelhřimov. Rovněž se tu ukazoval pískovcový kámen se dvěma dolíky, které prý svými koleny tento zbožný sedlák při modlitbách vytlačil. I tak se tehdy také vytvářela náboženská historie.

Kaplička sv. Mikuláše

 Nahoru


.:: Kámen ::.

     Tento kámen byl převezen do Pelhřimovského muzea roku 1896 od cesty z Vlásenice. Na kameni je reliéf jetelového kříže. Přední strana je popsána osmi řádky zlomkovitě čitelného textu v gotické minuskule, který pokračuje i přes břevno.

     Číslo v centrálním registru: 0732
     Datum: 25. 07. 2002
     Rozměry: 107 x 60 x 14 cm
Stanoviště: stojí v ambitu kaple Panny Marie Bolestné na jižním okraji města Přesun: na dnešní místo byl přesunut roku 1896 při stavbě silnice do Vlásenice.  

 Nahoru


.:: Počty obyvatel za posledních 140 let ::.

Rok: Obyvatel: Budov:

Graf:

1850 230 -
1869 243 29
1880 242 31
1890 198 35
1900 209 32
1910 206 34
1921 193 34
1930 176 34
1950 138 35
1961 141 33
1970 135 36
1990 108 -
2005 98 51
(údaje z: Adresář Pelhřimovska 1991, aut. PhDr. Miloslav Pejša, internet)

 Nahoru


© 2007 Luboš Nacházel, Všechna práva vyhrazena